Houslistka 58.kapitola

„Ano!“ ozvalo se šílené, ohlušující zapištění z místa vedle mě. Renesmé už stála na sedačce a s jásotem si tleskala ručičkama. Pokoušela se u toho dokonce i poskakovat. A přestože se na ni Edward uličnicky zazubil, veselost se z toho výrazu nelinula.

Znovu se otočil mým směrem. Napjatý očekáváním…

Naprosto mě vyvedl z konceptu. Jedna věc byla o tom snít a ta druhá to zažít na vlastní kůži. Hlavou se mi prohánělo nezměrné množství otázek. Vévodila jim však hlavně ta, která se mě neustále dokola ptala, jestli, když mu povím ano, neudělám chybu. Může být věrným manželem? O jeho otcovských kvalitách jsem už rozhodně nepochybovala, to ale neznamenalo, že by mě třeba jednou nemohl opustit. Ano, byly tu ty řeči o upíří lásce, ale… Copak bylo možné, aby někdo jako Edward Cullen byl opravdu schopný tak hlubokého citu po… Napořád?

Pokusila jsem se polknout ten tuhý knedlík, co mi bránil promluvit a trochu mě dusil. Pootevřela jsem ústa s tím, že řeknu to tolik očekávané ano, jenomže ze mě nic nevycházelo. Zato z mojí malé čiperky se valil jeden souhlas za druhým. Zpívala pořádně hlasitě.

„Ano,“ zasípala jsem z ničeho nic ztuha.

„Ano?“ zopakoval váhavě Edward. Asi jsem nezněla moc přesvědčivě.

„Hmm,“ doplnila jsem už o něco směleji a k tomu kývla hlavou příslušným směrem. To jediné stačilo k tomu, aby se ten nedočkavý upír v té jeho tryskové rychlosti postavil – samozřejmě se mnou v náručí – a začal mě vášnivě líbat. Pěkně před Nesí, která z toho měla navíc šílenou radost.

Zprvu jsem se pokoušela o mírný odpor, nakonec se však moje tělo zrádně poddalo. Ostatně jako pokaždé. Sice jsem už tu nezdravě spalující touhu nepociťovala a jeden by možná i řekl, že po tom týdenním skotačení a maratonu sexuální akrobacie, by mě mohla na delší dobu přejít veškerá chuť, jenomže tak to tedy nebylo. Edwarda jsem chtěla neustále. Přesně věděl jak na mě, a vše ještě podněcovala jeho nádherná vůně. Prostě to byl můj osobní mix exkluzivní a zároveň explozivní upíří směsi vyváženě zamíchané v tomhle jedinečném exempláři.

„Takže si mě opravdu vezmeš?“ vyhrkl stále ještě nevěřícně hned nato, co se jeho rty konečně odlepily od těch mých. Oči mu svítily, odrážely se v nich jiskřící plamínky uspokojení a absolutní radosti. Ozařovaly. Oslepovaly mě. A dělaly tou nejšťastnější bytostí.

On mě opravdu chtěl za ženu.

Edward Cullen, ten dřívější sukničkář a hajzl, který druhé pohlaví využíval jen k vlastním potřebám a uspokojení.

„Vždyť už jsem řekla, že ano,“ ohradila jsem se na oko naštvaně, ale ten radioaktivní úsměv od ucha k uchu na mě asi prozrazoval něco zcela jiného. Edward si mě k sobě znovu natěsno přišpendlil a zavrtal si nos do mých vlasů. Hluboce nasál vzduch. Spokoje jsem si povzdechla a vůbec nedbala té neviditelné oprátky, která se mi začala utahovat okolo krku. Mozek sice protestoval, jenže srdce ho přebíjelo na celé čáře.

Vytáhnul si mě výš, tak že se mi nohy nedotýkaly podlahy, a energicky se s námi otočil kolem dokola, zatímco já se ho pevně držela okolo krku a chichotala se mu do ucha. Bylo to tak nakažlivé, ta šťastná nálada, která se od nás šířila jak epidemie.

„Já ci taky,“ ozvala se z ničeho nic dotčená Renesmé. Ještě než jsem se probrala z toho opojení jménem Edward, moje tělo se opět ocitlo na pevné zemi, na svých a nikdo mě už neobjímal.

Zamrzelo mě to.

„No, tak pojď,“ natáhl se pro ni Edward, aby se s ní mohl taky zatočit. To se jí líbilo, když s ní táta takhle blbnul. A líbilo se to vlastně i mámě. Měla jsem z toho tak ohromnou radost, o jaké se mi nikdy ani nesnilo.

Veškeré obavy, které mě předtím sužovaly jako mor, byly najednou ty tam. Frnkly. Proč bych se vlastně měla zbytečně stresovat a obávat budoucnosti? Stejně ji nijak významně neovlivním. Když Edwardovi stačit nebudu, stejně mě podvede, ať jsme svoji nebo ne. Nebo ať se snažím, jak chci. A pak je to Renesméin otec, a teď už nejspíš dokonce dvojitý táta, i když jsem si tím prozatím nebyla tak úplně jistá, přesto… Tohle vlastně bylo svým způsobem to nejlepší možné řešení. Nejsprávnější řešení. Být svoji.

Nesí bude mít kompletní rodinu ve všech směrech. Přesně to, co jsem si pro ni vždycky přála.

Z mých spokojených a maličko omámených úvah mě stáhlo nazpět hlasité bouchnutí domovních dveří a hned nato se do obývacího pokoje přiřítila rozzářená Alice. Už chvíli hlasitě štěbetala, ale nějak jsem to její nadšené blábolení nevnímala. Byla jsem zaměřená jen na Edwarda a moji malou holčičku, která tátu zahrnovala drobnými dětskými pusinkami po celém obličeji a ten upír se nahlas a bez zábran smál tak moc, že se celý třásl.

„To mě tady nikdo neposlouchá?“ upozornila na sebe Alice nepřátelsky. Její předešlé nadšení zřejmě ustoupilo do pozadí.

„Ne,“ zabručel Edward nespokojeně, zatímco mi podával malou do náruče. „Co chceš?“ zavrčel nakonec vztekle. Zúžil na jeho sestru oči a zaujal výhružnou pozici. „Tak na to ale rychle zapomeň!“ vyštěkl najednou po delší chvilce ticha rozzlobeně. „Nemyslíš, že do toho má co mluvit i Bella?“

„Cože? Co se děje?“ vyptávala jsem se zmateně.

„Ale, tady Alice si myslí, že kromě celého zařízení svatby má právo rozhodnout i termín a místo konání, víš? Prostě úplně všechno,“ stěžoval si naštvaně.

„Tak to není,“ obhajovala se Alice a její původní nálada se vrátila v plné míře. A s devastující razancí. Bylo to opravdu děsivé a Jasperův omluvný pohled, který ke mně vysílal ode dveří, mluvil za vše. „Tak mi pověz, Bello, kdo z nás všech dokáže odhadnout ten nejlepší možný den na svatbu? Den, kdy nebude pršet, ani mrznout nebo svítit slunce, sněžit, mrholit a tak dál, hm? Kdo? Já! A to nemluvím o tom, že jsem ta nejlepší organizátorka svateb, kterou bys kdy mohla najít. Neexistuje lepší!“ stála si tvrdohlavě na svém Alice. Už jsem otvírala pusu, že jí dám za pravdu, až na to datum, které jsem s Edwardem chtěla vybrat sama, ale utnula mě zdviženou dlaní. „A než budeš mít nějaké námitky, pořádně si to rozmysli! Chtěla bys být uplakaná nevěsta? Nebo mrznout nebo –“

„Alice!“ okřikl ji Edward. „Když bude mrznout, budeme se brát uvnitř.“

„Edwarde, bože! Ty jsi vážně jen obyčejný chlap,“ lamentovala si teď spíše sama pro sebe. „Jistě… vždyť nic nechápou. Nemají nejmenší ponětí o tom, že ženy chtějí dokonalou svatbu,“ brebentila dál. „Copak nechceš lásku tvojí existence, tu jedinou a poslední potěšit? Můžeš jí dopřát svatbu snů, a takhle to, s prominutím, przníš!“

„Zlato,“ vloudil se do hovoru Jasper. „Možná bys ty dva měla nechat chvíli v klidu. Vždyť je to jen pár minut, co Edward požádal Bellu o ruku, tak jim nech trošku prostoru.“ Alice ho uraženě sjela pohledem, který vraždil, aby se nakonec ostentativně obrátila na patě a se zdviženou hlavou vypochodovala ven. Asi to nečekala, že by ji její manžel taky nemusel podržet, ale Jasper naštěstí věděl jak na ni, a navíc si uměl svou manželku řádně a hlavně rychle udobřit. Opravdu to netrvalo nijak dlouho.

Alice se na něj nedokázala pořádně zlobit.

„Gratuluju,“ pověděl najednou vážně a společně s Nesí nás jemně objal. Edward si neodpustil tiché, nespokojené zamručení a já nad tou jeho hloupou žárlivostí jen protočila oči. „Vám oběma, vlastně všem třem.“

„Díky, Jazzi,“ popotáhla jsem dojatě a líbla ho na tvář.

„Stlejdo!“ Renesmé si ho k sobě přitáhla a zopakovala po mně pusinkovací proceduru. „Ty jsi ten nejlepší stlejda!“

„Prosím?“ ozvalo se tristně u vchodu do obýváku. O futra se tam opíral posmutnělý Emmett.

„Stlejdo Emme, ale vždyť já mám stlašně láda i tebe! Vážně stlašně moc, oplavdu!“ bránila se malá hlasitě. Úplná ječící siréna. V náručí se mi svíjela jak neposedné čertisko.

Emmett došel až k nám, aby mi pogratuloval a taky nás pořádně pomuchlal v té jeho medvědí náruči, a jako obvykle se to neobešlo bez Edwardových hlasitých protestů. Renesmé se mu tam při té příležitosti vnutila a stále dokola opakovala, že ho má ráda stejně jako strejdu Jaspera. Byla tak sladce bezelstná. Nechtěla si to rozházet s nikým. Navíc opravdu milovala všechny.

„Taky gratuluji,“ ozvalo se studeně kus od nás. Rose na mě koukala z naprosto nečitelné tváře. Netušila jsem co si o tom myslet, ale než jsem o tom začala hlouběji dumat, Edward si mě k sobě zase přitáhnul a vtisknul mi polibek na spánek. Emmett s jeho ženou se s naší holčičkou takticky vytratili. Nechali nás o samotě. Dopřáli soukromí.

Můj upír šáhl do zadní kapsy a vytáhl odtamtud tu známou sametovou krabičku. Srdce mi vyděšeně poskočilo, když ji opět otevřel. Vykoukl odtud na mě nádherný prsten. Byl to podlouhlý ovál posázený nespočtem malých průhledných kamínků. Byl dokonalý. Krásný. Ukazováčkem jsem opatrně přejela po jeho povrchu.

„Je nádherný,“ vydechla jsem zmámeně.

„Opravdu se ti líbí?“ vyptával se pochybovačně.

„Jo, je perfektní,“ odsouhlasila jsem moje předešlá slova.

„Bože, Bello. Nemáš ani tu nejmenší představu, jak šťastného mě děláš. Ve všem,“ promluvil unešeně Edward. „Měl jsem takový strach, že by se ti ten prsten třeba nemusel líbit, přece jen to není žádná žhavá novinka, přesto je to pro mě ta nejdůležitější a nejdražší věc, kterou vlastním. Patřil mojí matce,“ pověděl hrdě a zasněně si ten blyštivý kroužek prohlížel. „A předával se z generace na generaci. Nikdy jsem si nemyslel, že ho budu chtít někomu navléct, nějaké ženě, a teď si nedovedu představit, že bych to neudělal,“ dokončil chvatně a už ten prsten vytahoval ven. Instinktivně jsem si schovala ruce za záda. „Bello,“ pokáral mě jak malou holku, když si všimnul mého možná trošku dětinského chování a ostražitého pohledu.

„Já ho nechci, Edwarde,“ doplnila jsem pevně.

„Proč ne, vždyť se ti líbí,“ dohadoval se zamračeně. „Neříkej mi, že jsem tě zase vyděsil. To ti teď budu muset pokaždé dokazovat, že ve srovnání s tebou, mojí dcerou nebo rodinou, pro mě věci postrádají důležitost?“

„Ne,“ zavrčela jsem na něj tvrdohlavě.

„Ale lásko, tak si ho alespoň zkus.“ Najednou mě sladce prosil. Neopomněl u toho vydolovat i ten jeho pohled zbitého a hladového štěňátka. Kdo by mu s tímhle raněným kukučem cokoliv odepřel?

„To není dobrý nápad,“ stála jsem si i přesto za svým. „Nejen že je ta věc cenná, navíc má pro tebe nenahraditelnou citovou hodnotu. Co kdybych ho nechtíc ztratila, poničila nebo co já vím? Může mi třeba nechtěně sklouznout z prstu…“

„Miláčku, proč se všeho neustále bojíš? Pravda je, že je pro mě cenný, o tom ti lhát nebudu, ale ty a Nesí jste to nejdůležitější a nejcennější co mám, žádný prsten to nikdy nezmění, i když patřil mé matce. Ve srovnání s vámi ten kousek bledne závistí a stává se obyčejnou cetkou.“ Nesouhlasně jsem kroutila hlavou, ale ruce opatrně a pomalu vytáhla zpoza zad.

Edward neváhal ani na okamžik a ihned mi ten zářící prsten nasadil na ten správný prst. Nedalo se z toho už nijak vykroutit. Jestli ještě před okamžikem vypadal absolutně šťastně, tak nevím, jak ho popsat teď. Myslím, že ho žádný výraz nemohl dost dobře vystihnout.

„A teď už se z mých spárů nedostaneš,“ sliboval mi sladkou výhružkou, a přitom si mě k sobě napevno tiskl, s nosem zanořeným zase hluboko v mých vlasech. Nechápala jsem, co na tom může pořád mít?

Věděla jsem, že jsem ztracená. Už navždy.

„Takže,“ ozvala se znovu dotěrná Alice ode dveří. „Už jste si promysleli, kdy byste se chtěli vzít?“

Edward se na mě zmateně podíval.

„Kdy budeš chtít,“ prohodila jsem zbožně. Vítězně se zazubil, ale úsměv mu povadl ihned, jakmile znovu promluvila jeho sestra. Alice byla jako sestra i pro mě, ale někdy byla dotěrná až k zbláznění. Když měla svůj den, tak proti ní neměl šanci vůbec nikdo a vypadalo to, že se rozhodla, že celou svatbu naplánuje od a do z. A na nás nebude brát ohledy…

„Co třeba příští měsíc?“ nadhodila nevinně právě tahle černovlasá dračice.

„Alice!“ ozvali jsme se zároveň.

„No co! Příští týden má narozeniny Renesmé a přesně za měsíc bude ideální počasí. Nebude pršet, ani svítit sluníčko,“ ubezpečovala nás rozhodně.

„Já proti sluníčku nic nemám,“ namítala jsem ufrflaně.

„Takže ti nebude vadit, když na vaší společné svatební fotce nebude ženich ani pořádně vidět, protože bude zářit jako ten největší diamant?“

„No…“ Kapitulovala jsem. Proti tomuhle uragánu jsem neměla nejmenší šanci.

„A pak bych chtěla pozvat pár známých,“ dodala jakoby nic. Na mě to však mělo úplně obrácený efekt. Srdce mi hlasitě poskočilo a pak začalo šíleně mlátit. Představa, že budu muset na mojí svatbě snést přítomnost Edwardových ex milenek, se mi nelíbila ani trošičku. Ne, spíš mě to vytáčelo k nepříčetnosti. Rozhodně jsem to nemínila dopustit.

„Alice!“ okřikl ji znovu Edward, tentokrát opravdu vztekle. „ Svatba bude jen v nejbližším rodinném kruhu. Nemyslím si, že je dobrý nápad zvát jiné upíry a nejen z toho důvodu, že nechci, aby se dozvěděli o mojí holčičce. Určitě by se to ihned doneslo do Volterry a Aro by ji v nejlepším případě chtěl poznat, v tom horším si to ani nebudu představovat. Mimo to, i kdyby nebyla Renesmé… Copak ses zbláznila zvát na svatbu Irinu nebo Tanyu?“

„Tu ruskou prostitutku?“ ďobla jsem si uraženě.

„Snad bys nežárlila, miláčku. Copak můžu za to, že moje sestra nemá všech pět pohromadě?“

„No dovol, Edwarde,“ ohradila se dotčeně Alice. „ Nemůžu za to, že jsi byl dřív takový kretén a děvkař,“ dohadovala se. „Pak to byla naše nejbližší rodina.“

„ Alice, mohla bys už konečně zavřít klapačku? To tě vůbec nenapadlo, že tahle debata nemusí být Belle příjemná?“ A taky že nebyla…

„Promiň,“ špitla omluvně mým směrem. „Takže jen v rodinném kroužku?“

„Ano,“ zakončila jsem rozhodně. Nemínila jsem o tom smlouvat. Stačila mi momentální představa Edwarda, jak rajtuje na těch dvou blonďatých kozách. Sice jsem je osobně nikdy neviděla, ani se s nimi nesetkala, ale Alice mi dost barvitě vyprávěla, jak obě vypadají. Prostě naprosté a bezchybné bohyně…

Úplný opak mě.

Zamračila jsem se nad tím odporným výjevem, který mi obsadil celou mysl, a kde právě Edward strkal vášnivě jazyk do pusy Tanye. Lepili se k sobě jak dvě nedočkavá lízátka a ohmatávali zcela nepřístojně. Možná to ani nebyl výplod fantazie, ale pro mého upíra by to jistě mohla být jen pořádně pikantní vzpomínka. Smutně jsem si povzdechla. Tohle byla jeho minulost a s tou se už nedalo nic dělat.

Zakázala jsem si nad podobnými nesmysly vůbec přemýšlet.

„Co se stalo, Bello?“ vyptával se zvědavě a zároveň trochu zkroušeně můj nastávající. Jistě si změny mé nálady všimnul. No, a kdo ne, že? Tvářila jsem se jak kakabus.

„Nic.“ Trucovitě jsem vysunula bradu.

„Ale ale, přece bys nežárlila na mou minulost, lásko, když jedinou ženou mého srdce jsi ty?“ šeptal mi vrnivým hláskem do ucha. Rozechvělo mě to.

„Ne,“ zamručela jsem v posledních zbytcích odporu. Tohle jsem prostě vyhrát nemohla, i kdybych sebevíc chtěla. Rozpálené tváře mi uvěznily dvě chladné dlaně. Edward mi zahnul hlavu tak, abych mu viděla do očí, těch dvou zlatých tůní.

 „Bello, já tě miluju. Šíleně. Pro mě jsi jen ty. V mém srdci i hlavě neexistuje nikdo jiný než ty a Nesí. Vždyť já si už můj minulý život skoro nepamatuju, nebo alespoň nemám potřebu vracet se do vzpomínek. Proč taky, že?“

„Ale co když jednou budeš chtít,“ vypadlo ze mě ustrašeně. Edward mě mohl tisíckrát přesvědčovat, že jsem jediná láska jeho existence, ale já o tom budu vždy pochybovat už jen proto, že byl pro mě příliš dokonalý. Nehodil se k mojí průměrnosti. Normálnosti.

„Nikdy,“ ukončil neoblomně s pohledem na mých rtech. Tohle dokonale odvedlo pozornost od mých myšlenek, a zvlášť poté, co se konečně lačně vpil do mých rtů.

Vzdala jsem se a uvěřila mu.

Jen nevím na jak dlouho…